Zřejmě poslední 102 kterou si dělám pro sebe, je to katalogová 102N-VM z roku 1983 v kompozici č.6, tedy spodní litinová fréma s náhonem plochým řemenem a přehazováním řemene bez variátoru, klasika zvedání motoru a brzda. Sháněl jsem původně stolní verzi, ale ty jsou extrémně vzácné. Rozborku jsem dělal v kuchyni, po složení šel samozřejmě do dílny. Soustruh pochází z Francie.

Schaublin 102N-VM

Schaublin 102N-VM je úplně poslední model 102 z produkce Schaublinů, tvar lože je u 102N-VM poněkud jiný jak u soustruhů 102-VM, profil lože pod koníkem je ale identický jako všechny stodvojky. Během roku 1982 se změnil tvar vřeteníku (přední sražení vs, rovné čelo), nebyla to ovšem jen tato drobná změna vzhledu, dost podstatně se změnila i koncepce vnitřního uspořádání předpětí ložisek, kdy varianta staršího vřeteníku s rovným čelem měl předpětí tzv. „natvrdo“ do pevně definované axiální hodnoty, u novější verze vřeteníku pak přibyl mimo jiných pružný prvek v podobě dvou silných talířových pružin v pouzdru č. 4/2116.00551 (starý a novější vřeteník typu N jsem vytáhl z manuálů a označil červenou barvou změny. Protože vrchní suporty jsou identické jako ruční modely ze 60-80 let lze vidět na generálkách i renomovaných firem krásné soustruhy 102N-VM se suporty ze starších verzí, které se v katalozích nikdy neobjevovali, zvlášť do očí bijící je příčný posuv (u originálu s obrovskou stupnicí pro šroub) a jeho záměna za malý z čistě ručního Schaublina.

masivní příčný posuv

Velmi pěkný a chytrý je ruční pákový spínač motoru s předvolbami prvního a druhého stupně dvojotáčkového motoru a jeho směru.

Předvolbový spínač motoru

Soustruh se dá rozebrat na prvočinitele cca do 3h, to jsem bohužel musel udělat, protože byl kvůli konzervaci celý prolitý lněným olejem, ten sice zakonzervuje kompletně litinové díly, ale nejde odstranit jinak jak silnou zásadou. Použil jsem cleamen 240 s pH14 mimo niklované díly (pozor taky na hliníkové díly), přípravek je velmi silně zásaditý, ruce, oči je nezbytné chránit, ruce stačí dvojitě chirurgickými rukavicemi, přípravek je nerozleptá jako například aceton. Během minutky dvou sjede ten lněný olej a pak stačí opláchnout vodou a vysušit, já to pak ještě vyfoukám aby se voda dostala i ze závitů.

rozebraný Schaublin 102N -VM

rozebraná suportová skříň

rozborka vřeteníku

Vedlejším efektem tohoto čištění je ovšem narušení laku, což mně ale moc nevadilo, protože tento typ má těch lakovaných dílů velmi málo, následovalo tedy navíc klasické odmaštění acetonem, ředidlem C6000, dokytování odlouplých a oprýskaných míst, kterých ale nebylo mnoho a pak vykytování karosářským tmelem, kompletní přebroušení a 3 vrstvy polyuretanového laku. Tentokrát jsem ale vynechal oblíbenou RAL 6021 a šel jsem i vzhledem k původní barvě stroje do originální RAL 7031, doplňky jako konzole příčného suportu, rychloupínací zařízení, kryty, brousící zařízení atp. jsou stříbrnou kladívkovou Hameritkou, popravdě se mi to moc nelíbí, ale Schaublin v těchto letech z kterých pochází soustruh hodně blbnul s těmito kladívkovými barvami, zřejmě kvůli úspoře při broušení odlitků drobných dílů kdy tento typ barvy strukturu litiny rozbije. Měli ale svůj jemně šedější odstín, který jsem bohužel nikde nesehnal.

nový lak a laserem vytvořený nápis

kladívková barva na kleštinovém upínání

Během rozborky je nutné odstranit kompletně starý mazací tuk z převodovek, ložisek vřeteníku, jehličkových ložisek, kulisy posuvového šroubu atp. Soustruh je bezolejový, veškeré převody, stejně tak ložiska jsou mazány Kluber Isoflex LDS 18 Special A. Tento mazací tuk je předepsán striktně výrobcem, posuvový šroub a veškeré kluzné plochy jsou pak mazány olejem na kluzné vedení se specifikací VG 68. Rozvod do kluzných vedení je vedený tak chytře a hlavně komplikovaně, že stačí 5x žduchnout do maznice a olej je rozveden na všechny vedení. Jsou jedinci, kteří při pohledu na maznici se špičkou berou do ruky mazací lis se slovy, je tam špička, natlačím tam „vazelínu“, obzvláště u obráběcích strojů je to hodně rozšířené, tak takhle tedy rozhodně ne…!

Isoflex LDS18 special A

vřeteníkové ložiska

olej na kluzná vedení ISO VG68

Samostatná kapitola je potom mazání hlavních ložisek vřeteníku, která představují ložiska s kosoúhlým stykem FAG s definovaným předpětím. Mazací náplň je pětiletá a měla by se v tomto intervalu pravidelně měnit. Náplň se vyrobí z 30% Kluber Isoflex LDS 18 Special A a 70% terpentýnu. Starý tuk z ložisek se rozpustí v terpentýnu nebo v benzínu, ložiska se řádně bez pootáčení propláchnou i v několikeré čisté náplni tak aby se zbavila starého maziva, poté se ložiska „vykoupou“ v lázni kluberu a terpentýnu, po vyjmutí se rozpouštědlo odpaří a ložiska jsou trvale namazaná. Výrobce zaručuje při tomto postupu, že mazací tuk se dostane i do mikroskopických pórů ložiska. Na celý soustruh je potřeba minimálně kartuše Isoflexu, bohužel v ČR se tyto kartuše neprodávají, rozhodně nestačí 45g tuba, bral jsem celou kilovku, cena je ovšem poměrně vysoká v rozmezí 8-9 tisíc za kilovou plechovku.

komplatace vřeteníku

Kompletace už jde pěkně od ruky, protože je soustruh zpracovaný tak, že je rozdělen do jednotlivých bloků, není potřeba žádná velká síla ani při kompletaci vřeteníku, přední převodovka posuvů jde vysloveně lehce s lehkým tlakem při zasouvání ložisek, přední ozubený hřeben, který posouvá předlohovým kolem v převodovce je dolícován poměrně přesně zaškrabáním v litinovém pouzdru a tak je třeba pečlivé ustavení na čele jelikož tento díl není zkolíkován. S tím jsem se přiznám se dost natrápil, kdy mně po složení nešly řadit dvě rychlosti z osmi, podle směru kterým jsem skládal, nakonec, jsem došel na to, že musím ustavit pouzdro s hřebenem na střední rychlost a ne na krajní, až potom to fungovalo a převodovka lehce řadí posuvy.

převodovka posuvů

převodovka posuvů zadní strana

Soustruhy Schaublin s třístupňovou řemenicí mají na středním stupni blokovací kalený červík M8, který je trvale uvolněný a používá se jen a výhradně při přímém dělení buď na aretovacím kole 24 s přímým kolíkem a nebo na přídavném kolíčku pro dělící kruhy na zadní straně řemenice. Tento systém se používá v případě frézování, broušení, škrábání atp. Bohužel velmi často uživatelé mají tento blokovací červík dotažený přímo na vřeteno, jakmile potom, ať už vědomě nebo nevědomě zařadí na vřeteníku reduktor, tak tento kalený kolík se namázne na nitridované vřeteno čímž dojde k nabalení materiálu na vřeteno, které sice není poškozené, ale při následné rozborce jde vřeteno strašně těžko ven a přemázlý materiál vytvoří rýhy do velkého reduktorového kola, to se pak musí následně opravit ručně dolapovat na správný rozměr. Dělal jsem 6 102 a kromě jedné to měly všechny takto. V žádném případě nefunguje poučka z manuálu, že lehkým poklepem směrem do zadní části vřeteno vyjede, musí se potom vylisovat pomocí závitové tyče přes čelo soustruhu. Tohle bývá hodně častý dotaz prvouživatele Schaublina co se pustí do rozborky na všech zahraničních fórech. Při koupi se to dá zkontrolovat vyjmutím blokovacího červíku a vložením jehly s protočením na reduktor, vřeteno se potom pod řemenicí otáčí v poměru 1:5.

řemenice s aretačním otvorem pro kolík

Když už jsem měl rozebráno, tak jsem se rozhodl udělat upínací otvory a dvě ocelové konzoly pro digitální odměřování, v zadní části suportu jsem vytvořil 3xM6 pro základní ocelovou desku, která bude přímo spojená s čítací hlavou pravítka na podélný posuv, na tuto desku je kolmo navařená úhlová lišta, uvnitř které je pravítko pro příčný posuv, čítací hlava příčného pravítka je připevněna k prodlužovacímu litinovému bloku, který slouží zároveň jako kryt. Použil jsem na podélný posuv klasiku 0,005 v délce 370mm a na příčný 0,001 v délce 120mm. Když už jsem u těch délek pravítek, tak katalogová hodnota pro příčný posuv je 100mm a pro podélný 400mm. U podélného posuvu je tato hodnota ale jen marketingový trik Schaublina, hodnota 400mm je pro použití vřeteníku bez reduktoru, který se ale do těchto sestav skoro vůbec nedával kvůli nemožnosti snížení otáček při řezání závitů. Skutečná hodnota podélného strojního posuvu je ve skutečnosti 325mm

detail řešení DRO

Koník staršího soustruhu je kapitola sama o sobě, Schaublin dodával dva typy v základním provedení, můj koník byl bohužel propadlý o 0,06mm, tedy ho mám zatím odložený ke generálce, kdy odfrézuju spodní část a vyrobím novou, broušenou a lícovanou na střed pinoly, prozatím ho jednoduše nahradí koník z jiné 102, což není díky zaměnitelnosti žádný problém.

koník z Schaublina 102N-VM

Všechny suporty prošly přebroušením a zaškrabáním (pokud bylo třeba), dále jsem opravoval volnoběžku s brzdou, která při málo pravidelném mazání nefunguje tak jak má a pokud není používaná, tak dojde k trvalému spojení třecí kuželové spojky a soustruh nejde zabrzdit, není to sice žádná nepřekonatelná závada (soustruh má ještě reverzaci a nožní zvedání motoru) ale ta nožní brzda je parádní.

křížový suport 102N-VM

brzda soustruhu s volnoběžkou

Podstavec soustruhu vážící 300kg je ustaven na stavitelných nohách podložených ocelovými plackami s 3mm gumou, v zadní části je poté vynechána mezera pro umístění motoru samostatného náhonu příslušenství jako je frézovací suport, nebo brousící zařízení. Ramena pro samostatný pohon jsou identická jak pro Schaublin 70 tak pro 102, náhon je řešen PU řemenem o průměru 6mm, který je v metráži velice jednoduše svařitelný a umí přenést opravdu slušný výkon za minimálního chvění celé soustavy.

ustavený podstavec

kompletace skříně posuvů

vyrobený štítek rychlostí

Protože již vlastním a hojně používám Schaublin SV 102-VM, který je takřka o čtyřicet let starší, mohu potvrdit, že tyhle stroje jsou výjimečné jak kvalitou, tak zpracováním. Modely 102N a 102N-VM jsou bohužel velmi nedostupné a to nejenom v ČR, ale i v zahraničí, proto jsem rád, že se mi krkolomnou cestou podařilo tento nádherný kousek získat do své malé dílny.

frézovací vřeteno