Archív kategorie ‘STROJNÍ VYBAVENÍ’

Originální koník, který byl k soustruhu Schaublin, byl jednoduše řečeno v dezolátním stavu, někdo se na něm podepsal opravdu hovadským způsobem, zejména pinola byla zcela nepoužitelná. Původní kuželový otvor, který nedělal Schaublin normalizovaný, ale používal svůj druh kužele s kuželovitostí 2 °, byl neodborným způsobem dotvořen do jakéhosi kvazi Mk2. Přední část někdo ladil navíc v soustruhu, tudíž celá pinola byla pro mne víceméně nepoužitelná.

Koník samotný a jeho osa byla mnohaletým používáním takřka o 1mm pod osou vřetene a také vůle na loži byly tragické, průměr pinoly byl 25,7mm a otvor v tělese 26,2. Koník jsem dělal úplně naposledy, protože jsem si ještě během GO vyrobil úplně nový stavitelný koník, nicméně vyhodit jsem jej nechtěl, akorát jsem na to neměl po dodělání GO celého soustruhu čas a ani náladu.

celkový pohled na repasovaného originálního koníka soustruhu Schaublin SV 102 VM

stav původního koníka k Schaublinovi

Rozebrání kusu nečinilo žádné potíže, stažení spodního a vrchního dílu je pomocí excentrických matic a stahovacích čepů, ostatně jako na celém soustruhu. Číst dále….. »

V pořadí již několikátým strojem do mé dílny se stala zhruba před půl rokem jedna z model všech kutilů na západ od našich hranic, a to soustruh Schaublin SV 102 VM. Jedná se o úplně první z několika typů závitových soustruhů s výškou osy soustružení od lože 102mm, jak jsou všechny soustruhy Schaublin v typových číselných řadách značeny. Řada 102 byla zdaleka nejrozšířenější a zahrnovala jednak samostatné, neméně oblíbené typy 102 v nezávitové verzi a dále typy 102 VM (Vis-Mére/závit-matka), tedy závitořezná verze s převodovou skříní a centrálním posuvovým šroubem pro automatické řezání závitů a posuvy pro soustružení.

soustruh Schaublin SV 102 VM

Soustruh pochopitelně prošel časově poměrně náročnou (cca 6 měsíců) a neméně nákladnou GO zahrnující nejenom kompletní rozborku stroje, očištění, vykytování, nového laku, ale také výměnu všech opotřebovaných dílů, uvedení lože a suportů do původní geometrie, výměnu ložiskových skupin, nové elektroinstalace atd.

Musel jsem také, vzhledem k absenci jakéhokoli příslušenství, vyrobit minimálně pro začátek základní příruby vřetene v mnou používaných průměrových řadách univerzálních sklíčidel řady superior, kompletní sadu výměnných ozubených kol, a speciální šnekové kolo posuvů.

výškově a směrově stavitelný koník Mk3

Jako třešničku na dortu jsem si vyrobil k původnímu koníku ještě zcela nový dvouosý, směrově a výškově stavitelný koník se zvětšenou pinolou Mk3 a jemným odměřováním posuvu (bude v samostatném článku).

nonius ručního kola s dílkem á 0,01mm

detail hrubého odměřování gravírované stupnice pinoly

příslušenství k univerzálkám

O celkové GO stroje připravuji detailní několikadílný článek, protože jsem při práci také hojně fotil. Nicméně si uvědomuji velký dluh k mému předchozímu projektu soustruhu Leinen, který jsem zcela sobecky odsunul až za Schaublina a tohle bych chtěl napravit a Leinena brzy dokončit.

Typ SV 102 VM se od následujícího typu 102 VM, který je především zmiňován na těchto výborných stránkách liší v mnoha ne nepodstatných detailech. Jelikož jsem soustruh vlastnoručně rozebral a zase „složil“ mohu porovnávat.

Koncepce celého stroje vychází z mohutného litinového podstavce u typu SV je ze tří částí, levá  a pravá noha a litinová vana, na rozdíl od novějšího typu, který má tento celek odlit z jednoho kusu. Výhodu spatřuji v první rozložitelné variantě už z toho důvodu, že je s tím lepší manipulace v případě např. přesunu, u GO jsem s jednotlivými díly manipuloval sám, i když jsou poměrně těžké, v součtu to odhaduji na cca 250kg jen podstavce s celkových 600 kg váhy stroje.

boční pohled na soustruh Schaublin SV 102 VM

V levé noze je potom u typu SV kyvně uložen motor, který svou napíná a přímo pohání vřeteno stroje, pro přehazování rychlostí na řemenicích slouží nožní páka, kterou se motor nazdvihne a přehodí řemen na vřeteníku za pomoci páky vodítek řemene v levé noze. Na první pohled motor jakoby „trčí“ ven. Novější typ má potom v levé noze navíc přídavný dvoustupňový řemenový převod a dále je řešen stejným principem pohonu, jako typ SV. Pravá noha obsahovala elektrovýzbroj, v mém případě jsem ponechal čtyř-polohový přepínač jen jako předvolič otáček dvoustupňového motoru a soustruh spouštím prozatímním tlačítkem přes stykač.

Převodovka a převodová skříň závitových výměnných kol je u obou typů stejná a závitovými koly není řešen posuv pro soustružení, slouží jen a jen pro řezání závitů.

pohled na vřeteník a převodovku

Pro posuvy při soustružení slouží poměrně zajímavý přenos otáček od vřetene na posuvový šroub. Pětizávitový šnek zabírá do bronzového 25 zubého šnekového kola, které je přímo spojené s řemenicí a tato následně přenáší klínovým řemenem otáčky na spodní řemenici, která je v malém reduktoru 1:2 a tento pak vstupuje do převodovky, kde opět šnekovým kolem se dostává na ozubené kolo spojené přímo s posuvovým šroubem. Volba rychlosti posuvu se volí pomocí čtyř stupňů na řemenicích, přičemž řemenice jsou jednoduše zaměnitelné malá nahoře a velká dole, a nebo naopak. Tímto způsobem je dosáhnuto 8 rychlostí posuvu při soustružení.

Vřeteno u mého modelu je typ W 20, přičemž W značí typ kleštiny Schaublin a číslo její průměr válcové části, tento také omezuje její maximální možný průměr upínaného průchozího tyčového materiálu někde kolem 15mm a dále neprůchozího až 19mm.

Masivní posuvový šroub je umístěn uprostřed litinového lože, vypínání automatického podélného posuvu je řešeno na suportové skříni nejen při soustružení, ale také, a to je velmi příjemné, při řezání závitů.

suport soustruhu

Jako náhrada originálního oleje jsem použil do převodovky, vřeteníku, lázně posuvu a suportu olej OL-J3. Tímto olejem je také mazáno zakrytované lože.

mazání vřeteníku

Soustruh se při práci jeví jako opravdu velmi tuhý a stabilní, co mě ale nejvíc potěšilo, je velmi malá hlučnost i při nejvyšších otáčkách.

čelní pohled na soustruh Schaublin SV 102 VM

Barva použitá na tomto stroji je dvousložková polyuretanová v odstínu RAL 6021 (pale green). Protože ke stroji jsem nezískal žádné příslušenství, budu se snažit v průběhu času vyrábět jednotlivé přípravky. Zároveň, pokud by snad někdo měl něco k tomuto stroji, jsem ochoten koupit v rámci kompletace v podstatě cokoli.

PRACOVNÍ ROZSAH STROJE:

Na ruční popisy především noniusů, ale i jiných výrobků z různých kovových, ale i nekovových materiálů jsem pořídil gravírovací pantografickou frézku Gravograph TXL. K frézce patří také přídržná lišta písmen, sada mosazných gravírovaných písmen (šablon) pro vedení palce ramena pantografu. Tento typ má oproti v současnosti dodávanému typu mnohem větší rozsah upínání jelikož má delší rozsah soustředného svěráku, nevýhoda je ovšem, že tato délka není otočná v celých 360 stupních dokola kvůli nohám.

Není ovšem problém celý modul svěráku sundat z výsuvné nohy a přišroubovat na nohu libovolný přípravek.

garvírovací frézka gravograph TXL

detail gravírovací frézky

Frézka umožňuje gravírování  jednak plošných materiálů a výrobků, dále rotačních součástí, součástí popisovaných pod úhlem atd. atd. Možnosti jsou opravdu neomezené. TXL má pracovní plochu 373 mm na šířku a 90 mm na délku, nebo 300 mm na šířku a 120 mm na délku při zmenšení 1:2. Měřítko zmenšení rytiny vůči předloze je nastavitelné v rozsahu 1:2 až 1:7 na stupnici s 25 vyznačenými dílky.
Hloubka rytí se nastavuje mikrometrickýmšroubem s dělením 0,025 mm. Nosné části stroje jsou z hliníkových odlitků spojených ocelovými tyčemi a v kloubech ramen jsou jehlová ložiska, což zaručuje, že stroj má vysokou tuhost a robustnost.

Základní údaje:

• upínání frézy: max. 4.36 mm
• hnací motor frézy: 230 V
• otáčky frézy: cca 18000 ot.min^-1
• rozměry: 620 x 660 x 770 mm
• hmotnost: 50 kg

Volitelné příslušenství:

• válcový adaptér do Ø 200 mm
• svěrák pro válcové předměty do Ø 65 mm
• svěrák pro kulovité předměty do Ø 75 mm
• široká škála paken pro upínání předmětů nejrůznějších tvarů
• podložky pro gravírování zajišťující stejnou hloubku rytiny
• šablony fontů
• vakuový stůl

Malá ukázka ručního gravírování noniusu.

Více jak dva měsíce jsem se vzhledem k úpornému pracovnímu nasazení při plnění plánu bůhvíkolikáté pětiletky nedostal ke generálce pákového soustruhu Leinen & Boley, kterou jsem započal v první části. Ovšem dlužno podotknout, že jsem v žádném případě nezahálel a v záplavě přírub posledních týdnů jsem si našel čas i na malého Leinena….

Příruby na sklíčidla

Pořídil jsem mu dvě opravdu velmi pěkné litinové příruby na 80mm sklíčidla a jednu na 100mm sklíčidlo.Když už je vřeteno venku, tak udělám ještě lícní desku s T drážkami a lapovací desku, stejnou jak na asisťácké a emeňácké soustruhy , která se mě docela líbí. Příruby jsou opět z kontilitiny, zatím bez osazení a bez otvorů. Osazení doladím přímo na soustruhu, aby to jak se říká „sedělo“.

litinové příruby na vřeteno soustruhu Leinen & Boley

detail přírub a přední části vřetene

Vřeteno Leinena se velikostí moc neliší od vřetene soustruhu MN80, Leinen má oproti MN80 s válcovým vřetenem dvojité kužely vřetene rozdílných průměrů uložené v bronzových ložiscích vřeteníku, takže se dá upravovat jak radiální tak zároveň axiální vůle.

Systém usazení vřetene do bronzových pouzder, která jsem ovšem jako jedinou část nevytahoval z vřeteníku, jsem důkladně promyslel a dospěl jsem k názoru, že usazení vřetene a zaškrabání ložisek na barvu je mnohem jednodušší jak u válcové varianty známé z MN80.

Závitový konec na vřeteni Leinena má závit o průměru 36mm s 8chody na 1″, potom následuje krátká válcová část o průměru 37mm.  Vyfotil jsem ty vřetena vedle sebe, vřeteno MN80 má kuželovou dutinu Me24 a Leinen má Mk3 + krátké kuželové osazení na kleštiny a zadní broušenou dutinu s čepem na vedení kleštiny s průchodem vřetene o průměru 20mm. Je to tedy mnohem univerzálnější provedení než na MN80. Nevím nad čím při konstruování vřetene MN80 soudruzi přemýšleli.

porovnání vřeten soustruhu MN 80 a soustruhu Leinen & Boley

Příměrné pravítko

Vzhledem k tomu, že jsem potřeboval zaškrabávat také rybinové drážky suportů, byl jsem nucen si vyrobit kvůli opravdu velmi debilnímu úhlu rybinových drážek s hodnotou 45° příměrné litinové pravítko, kdy jsem jednu stranu udělal 45° a druhou 55° když už jsem byl u toho, každopádně jde to přebrousit i na jiný úhel což není problém, ovšem musí se to znovu zaškrabat a to už je docela piplačka.

příměrné pravítko 45/55 st. po broušení

Příměrné pravítko má délku 250mm a úhly jsem napřesno ohobloval na mém Strigonovi, ale nefotil jsem to, protože jsem jednak neměl čas a navíc na tom hoblování  není vcelku nic zajímavého.

obroušené příměrné pravítko

Broušení už je zajímavé, ale to taky nemám, vyfotil jsem to jen během škrabání a potom výsledný výrobek, na kterém chybí ještě nějaké držátko, každopádně nic tragického co by ovlivňovalo výrazně účel použití pravítka. Broušeno na BPH20 pomocí dvou sinusových pravítek opřených o dva úhelníky. Škrabáním se spodní strana prakticky jen nazdobila, úhly potom každý zvlášť zaškrabal jen opravdu slabě na „rovinu“.

nazdobená spodní strana pravítka

zaškrabaný úhel 45st.

Zaškrabání vrchního malého suportu

Začal jsem opět s rovnýma plochama vrchní části suportu tak, abych si vytvořil zaškrabanou a ideální rovinu podle které budu následně opisovat barvu na protikus suportu, a tímto způsobem na něm vytvořím opět vůči sobě správné rovnoběžné plochy, od ploch takto zaškrabaných geometricky správně se potom velmi jednoduše po zabroušení úhlů rybin zaškrabou podle výše zmiňovaného příměrného úhlového pravítka dvě ideálně rovnoběžné roviny u kterých je narozdíl od vrchního dílu s přítlačnou lištou která jakoukoli nerovnoběžnost vlastně koriguje, tato rovnoběžnost životně důležitá. Velmi složitě se to popisuje, proto jsem opět nafotil pro pochopení několik názorných obrázků, které volně navazují na další kapitolu kterou je broušení úhlů  rybin suportů.

Vrchní díl

jde o tyto dva díly vrchního suportu

opis barvy č. 1 na tušírovací desce

Barva se musí zaškrabat, nenabarvená místa zůstávají.

opis barvy č. 2 na tušírovací desce

opis barvy č. 3 na tušírovací desce

Tohle vypadá poměrně nadějně, ještě to chce jemně doladit.

foto po škrabání

opis barvy č. 4 na tušírovací desce

Ještě poslední škrabání a opis, barva je ve větší vrstvě na tušírovací desce.

poslední opis barvy

Takhle mě to stačí, jen to nazdobím a dvě kontrolní plochy na protikus vrchního suportu můžu použít jako tušírovací k nanášení barvy.

konečné vodorovné plochy vrchního suportu

Tento díl suportu, na kterém je umístěna přítlačná lišta má nejdůležitější rybinu na opačné straně než je lišta a tuhle taky musím srovnat, druhá strana mě ani tak nezajímá a v podtatě tyto plochy nemusí být vzhledem k typu přítlačné lišty k sobě rovnoběžné. Zaškrabané rovnoběřné plochy použiju tedy na opis barvy na protikus suportu a opět budu dělat jako první rovinné plochy stýkající se s těmito. Jinak moje blbost, že jsem to dal zbrkle do laku , musel jsem to složitě chytat za nožovou hlavu upnutou přes T drážku. Vrchní plocha tohoto suportu šla po zaškrabání na magnet, kde jsem zajistil absolutní rovinnost posuvu a plochy na které bude upnuta nožová hlava. Není to zas až tak důležité, ale pěkně to vypadá.

Spodní díl – protikus

Jak už bylo řečeno, na rovinné plochy spodního protikusu vrchní desky malého podélného suportu použiju už zaškrabanou vrchní desku.

vrchní díl s barvou sejmutou ve vrstvě s tušírovací desky

barva opsaná na protikus, zkouška č 1.

Není to zas až tak nic hrozného, odstraním opět škrabáním barvu a opíšu znovu.

škrabání po opisu č. 1

škrabání po opisu č. 2

barva opsaná na protikus, zkouška č 3.

Tohle se mi líbí, podle mě to zas tak vychozené nebylo, nechám to rozhodně tak a budu se věnovat rybinám, konkrétně na protikusu musí nutně tyto rybiny být rovnoběžné, tohle zjistím tak, že do rybin na začátku a na konci vložím přesné kulatiny a přes ně tyto rybiny změřím, výsledný rozdíl musím odstranit tak aby při dalším měření přes válečky byl naměřen stejný rozměr jak na začátku tak na konci suportu. Totéž musím pochopitelně provést s hlavním suportem příčným na nějž je tento vrchní přidělaný.

bude následovat…..

Broušení úhlů rybin suportů