Archív kategorie ‘Teorie frézek’

Tento článek byl napsán v roce 1950 ing. Dejmkem a popisuje vývoj frézovacích strojů a nástrojů od konce osmnáctého století.

ÚVOD

První obráběcí stroje, byly vyrobeny ve středověku, ve čtrnáctém století, když byl objeven střelný prach. Tehdejším řemeslníkům byl uložen nesnadný úkol vynalézt takové válečné zařízení, kterým by se dalo jeho utajené energie co nejlépe využitkovat. Takovým zařízením se stala děla.

Prvními výrobci dělových hlavní byli středověcí slévači zvonů. Ti však brzy poznali, že nevystačí se starými vědomostmi, pomůckami a zkušenostmi cechovního společenstva.

Aby děla dobře pracovala, bylo třeba jejich vnitřky přesně obrobit a k tomu musily být vynalezeny vhodné obráběcí stroje nejprve vrtačky a pak soustruhy.

V pozdějším vývoji obráběcích strojů zaujaly příslušné místo frézky se svými nástroji frézami.

První frézy byly zhotoveny na konci osmnáctého století. Používalo se jich hlavně v zámečnictví na rozmanité pilovací práce. Svými břity se podobaly pilníkům.

Tyto frézy (obrázek) měly tvar kotoučový. Na obvodech byly opatřeny mělkými záseky, velmi hustě vedle sebe umístěnými, připomínajícími pra­covní plochy pilníků.

Záseky tvořící pracovní plochy, se časem prohlubovaly, čímž vznikaly  jakési zuby, na nihž bylo možno rozpoznat úhly řezu, břitu i výchylek.

Prohlubováním a rozšiřováním záseků(drážek) se počet zubů stále zmenšoval a vzdálenosti mezi nimi s ezvětšovaly. Tento vývoj měl nesporně příznivý vliv na odřezávání třísek a na jejich odvádění od pracovišť.

Později se přikročilo k dalšímu zdokonalení zubů, a to úpravou hřbetních
ploch.

 Tím vznikly dvě základní konstrukce fréz: u první se zuby jen frézovaly frézy frézované, u druhé se zuby frézovaly a podsoustružily frézy -podsoustružené.

K rozsáhlejšímu upotřebení fréz v technické praxi došlo však teprve po úspěšném zakončení světové výstavy v Paříži, pořádané r. 1867. Na této výstavě byl předváděn způsob jejich práce na universální frézce a jejich výkony vzbuzovaly zasloužený obdiv.

První frézovací stroj vznikl na začátku devatenáctého století, asi r. 1818.

Tato nejstarší frézka měla již všechny základní části frézek dnešních. Její stojan byl ovšem velmi nízký, byl zhotoven ze dřeva a byl podepřen, tenkými litinovými nohami.

Vřeteno bylo uloženo v litinových ložiskách, jejichž pánve byly vylity komposicí. Stojánky ložisek byly litinové a byly připojeny k dřevěnému stojanu velmi primitivním způsobem.

Pohyb řezný se přiváděl na vřeteno v místě a, kde byl nasazen řemenový kotouč. Fréza byla upevněna v místě b.

Pohyb záběrný byl odvozen od vřetena. Z kotouče 1 vedla šňůra na kotouč 2, nasazený na předlohovém hřídeli 3. Z tohoto hřídele se převáděl Šroubo­vým soukolím (šroubem 4 a Šroubovým kolem 5) na záběrný Šroub Š (stůl není vyobrazen).

Když se pracovalo s posuvem ručním, t.j. když se otáčelo záběrným šroubem klikou h, byl záběr šroubu se šroubovým kolem přerušen, a to snížením ložiska šroubu. (Je zajímavé, že se tohoto způsobu přerušování posuvu dosud používá hlavně u vrtaček.)

Tato nejstarší frézka nebyla v době, kdy vznikla, řádně oceněna a nedošlo také k jejímu upotřebení a využitkování. Měla však to štěstí, že se zachovala po naše časy. Dostala se totiž zvláštní náhodou na půdu jedné málo používané sýpky a tam byla po padesáti letech nalezena mezi různým haraburdím.

Roku 1862 byla vykonstruována universální frézka. Byla určena k výrobě šroubových vrtáků, jejichž drážky se do té doby pilovaly. Frézováním se však dosáhlo větší přesnosti a výroba se značně urychlila. Touto frézkou byl zahájen rychlý vývoj frézek konsolových, které se od té doby stavěly ve třech, provedeních: jednoduchém, universálním, a vertikálním.

Universální frézka z r. 1862 měla již vše­chny podstatné znaky fré­zek novodobých. Vyzna­čovala se na tehdejší dobu velmi úhlednou a účelnou konstrukcí. K jejímu pří­slušenství patřil již i dělicí přístroj a otočný stůl.

Na vysokém skříňovém stojanu spočíval vřeteník, zařízený docela tak jako u soudobých hrotových soustruhů.

Na vřetenu byl čtyř­stupňový řemenový ko­touč, na který se převá­děl pohyb od transmise. Na konsole byly saně, otočná deska a stůl. Na stole byl uložen dělicí pří­stroj s koníkem. Konsola se zvedala a spouštěla šroubem.
Záběrný pohyb se odvo­zoval od vřetena. Vedl se nejprve na třístupňový ře­menový kotouč, naklínovaný na předlohovém hří­deli, pak na záběrný šroub.

Dělicí přístroj měl již tenkrát všechny hlavní mechanismy, jak se vysky­tují u dnešních dělicích přístrojů.

Universální frézka z r. 1862 se stala pramátí všech novodobých frézek. Na světové výstavě v Paříži (r. 1867) udivila svými výkony celý tehdejší kulturní svět.

U frézky z r. 1900  projevilo se již několik zlepšení, srovnáme-li ji s frézkou z r. 1862. Rovný stojan byl nahrazen pyramidovým, konsola byla značně zesílena a rozšířena a na podepření frézovacího trnu byl vytvořen zvláštní nosník se zahnutým podpěrným ramenem.

Další vývoj frézek probíhal podobně jako u ostatních obráběcích strojů. V devatenáctém století byl vývoj urychlen zbrojní technikou a vynálezem parního stroje. V století dvacátém se o další vývoj zasloužily automobilismus a letectví.

R. 1840 byla většina pilovacích prací nahrazena pracemi frézovacími, nejprve ve zbrojovkách a později i v podnicích, zabývajících se výrobou strojů textilních, šicích, psacích a hodinářských.

Když se obráběcí stroje octly na tak vysokém stupni vývoje, že se od nich žádalo, aby jejich výrobky byly zhotovovány s přesností až na setiny a tisí­ciny milimetru, bylo třeba vynalézt zařízení k broušení do kulata. K tomu dospěla obráběcí technika r. 1874, kdy byla vykonstruována universální bruska k broušení do kulata.

Frézovací stroje, obdobně jako jiné obráběcí stroje, byly nepřetržitě zdokonalovány. Na jejich celkovou konstrukci mely největší vliv rychlořezné oceli, zavedené do výroby asi r. 1900, a tvrdé kovy.

Nelze nikterak pochybovat o tom, že frézám a frézkám patří mezi ná­stroji a obráběcími stroji místo nejčestnější. S nesmírným rozvojem prů­myslu posledních desetiletí se staly naprosto nepostradatelnými ve většině odvětví stavby strojů. Moderní nástrojárny a nářaďovny si bez nich nedove­deme vůbec představit.

Hlavní příčinou, proč se frézování stále více a, více rozmáhá, je především rozmanitost fréz a specializace frézek.

Frézy pracují nejen velikými řeznými rychlostmi, ale mají i velmi trvan­livé břity.

Frézovacími stroji se dosahuje nejen velikých výkonů, ale i značné vý­robní přesnosti.

Frézované plochy se vyznačují velmi dobrou jakostí povrchů. Frézované výrobky nemají často zapotřebí (před montáží nebo před výměnou za vý­robky poškozené a opotřebované) žádných zvláštních, dokončovacích prací.

O rozšíření fréz, frézek i frézování se však také zasloužila, a to nikoliv na posledním místě, snadná obsluha. Frézky jsou totiž vybaveny důmyslnými zařízeními k rychlému nařízení a k pohodlnému i rychlému řazení řezných rychlostí a záběrových posuvů (kalkulátory).

Lze očekávat, že význam fréz a frézek v budoucnosti jistě stoupne stupňováním hromadné výroby a omezováním ztrát ve výrobě, způsobených různými činiteli a okolnostmi, např. špatnou organizací výroby, nedokona­lou normalizací, špatnou dělbou práce, nedokonalou kontrolou výroby, neúplným a zastaralým strojním zařízením dílen, nevhodnými výrobními postupy apod.

Průmyslové statistiky udávají, že ze všech obráběcích prací připadá asi 25 procent na práce frézovací.

Pěkné počtení že?

---