Archív kategorie ‘Přípravky pro soustružení’
Trny rozpínané šroubem a kuličkou letmé
Nejjednodušší rozpínací trn, u něhož se upínací část rozpíná šroubem, je znázorněn na obr. 1. Tato upínací část trnu je rozříznuta a provrtána, aby lépe pružila. K rozpínání trnu, a tím i upnutí obrobku obstarává šroub s vnitřním šestihranem. Trnů této konstrukce se používá tehdy, je-li díra v obrobku (upínací základna) kalibrována a nemusí-li být hotový obrobek příliš přesný.
Jiný způsob rozpínání trnů, hlavně menších průměrů, je ocelovou kuličkou, viz. obr. 2. Těleso 1 trnu se upíná buď v universálním sklíčidle, nebo v kuželové dutině ve vřetenu obráběcího stroje. Těleso 1 má stupňové vrtání, vrtání menšího průměru (přesnosti H7), v němž jsou smykově uloženy kuličky 4 a 5, je zakončeno kuželovým dnem s vrcholovým úhlem 90°. Upínací čep trnu je jednou nebo dvakrát rozříznut. Mezi kuličkami je smykově uložen krátký válcový čípek 2. Obrobek se upíná tlakem Číst dále….. »
Letmé trny upnuté v universálním sklíčidle nebo v kuželové dutině vřetena
Na obr. 8 je znázorněn obvyklý trn tohoto druhu, jehož se používá jak v kusové, tak i v sériové výrobě, přestože má mnoho nevýhod. Těleso rozpínacího trnu je v upínací části třikrát i vícekrát rozříznuté a rozpínací kužel je opatřen závitem a čtyřhranem pro upínání. Aby se rozpínací kužel vtahoval do kuželové díry v tělese trnu v ose, je nutno, aby závity v tělese trnu i na rozpínacím kuželu byly přesně soustředné, to znamená, že tyto závity je nutno řezat nožem na soustruhu, aby se případné úchylky nepřenášely z rozpínacího kuželu na jednotlivé úseky upínací části tělesa trnu. Kromě toho musí mít závity určitou vůli. Pokud to průměr závitové části na rozpínacím kuželu dovoluje, doporučuje se provést na konci závitu zápich pro výběh závitového nože. Aby upínací část tělesa trnu byla pružnější, provádí se uvnitř v určité délce vybrání. Rozpínacích trnů provedených na tomto principu se používá pro upínání obrobků, které mají kalibrovanou díru (H6 až H11), nebo i tehdy, nepřesahuje-li tolerance díry 0,5 mm.
Pro součásti, které musí mít vnější i vnitřní válcové obrobené plochy přesně soustředné, se tento princip nehodí. Nevýhodou těchto trnů je velmi malý rozsah upínání. Tyto trny se rovněž nehodí pro takové práce, kde při ubírání třísky vznikají velké řezné odpory, protože při větší toleranci upínacího průměru je obrobek upnut jen bodově na okraji trnu, čímž je jeho upnutí nedostatečné. Číst dále….. »
Trny rozpínací hrotové
V předchozích článcích o letmých trnech rozpínaných kuželovým trnem a letmých trnech rozpínaných šroubem, kuličkou a kuželovým kolíkem jsem popsal trny, jichž se používá k upínání poměrně úzkých, obrobků, které lze obrábět při upnutí letmo, přitom, je-li třeba, se trn nebo obrobek podepře hrotem koníku. U některých obráběcích strojů (hlavně u brusek) nelze vždy popsaných způsobů upnutí trnu použít, a proto je nutno součásti obrábět na trnech upnutých mezi hroty. Unášení trnu nebo obrobku obstarávají unášeče různých druhů a konstrukcí.
Nejjednodušší hrotový rozpínací trn je na obr. 33. Obrobek se středí zadní částí tělesa 1 trnu, je upnut na jeho části menšího průměru. Těleso 1 má na levé straně jednostranné sploštění pro unášeč. Obrobek se upíná šroubem 2, jehož hlava je oboustranně sploštělá pro klíč. Pro větší přesnost upínání je šroub 2 veden ve vrtání v tělese 1 trnu, a to v délce alespoň 1,5 d. Rozpínací kuželové pouzdro 3 je suvně navlečeno na šroubu 2 (popř. ve směru osy zajištěno pérovým kroužkem). Při tomto řešení se nepřenášejí na upínací plochu trnu v plné míře úchylky, vzniklé nesouosostí upínacího šroubu 2 s trnem (tělesem 1).
Dlouhé součásti větších průměrů se upínají na rozpínacích trnech podle obr. 34. Těleso 1 trnu je v ose vybráno, aby bylo co nejlehčí. Číst dále….. »
K obrábění úzkých součástí (podložek, kroužků apod.) se používá stupňovitých rozpínacích pouzder, které u některých obráběcích strojů (hlavně soustruhů) bývají normálním příslušenstvím. Pro součásti menších průměrů mají konstrukci podle obr. 39.
Stupňovité rozpínací pouzdro 2 je uloženo na rozpínacím kuželi 1 a proti pootáčení je zajištěno šroubem 3. Obrobek se upíná buď mechanicky, nebo pneumaticky, a to tahem trubky našroubované na konci pouzdra. Součásti větších průměrů se upínají na podobných pouzdrech, viz obr. 40.
U obráběcích strojů, které nemají stupňovitá rozpínací pouzdra, nebo tehdy, kdy nelze v sériové výrobě použít normálních stupňovitých pouzder, používá se upínače podle obr. 41. Těleso upínače je svařeno ze dvou dílů (6, 7) z obvyklé uhlíkové oceli. Stupňovité pouzdro 1 je připevněno k přírubové části 7 tělesa čtyřmi až šesti šrouby 8. Rozpínací kužel 2 je suvně uložen y kaleném pouzdru 3, naraženém v části 6 a proti otáčení je zajištěn šroubem 10. Obrobky se upínají maticí 5. Díra ve dnu části 6 (pod vodícím pouzdrem 3) slouží k odvzdušnění a pro demontáž.
Přípravek je suvně středěn. válcovou částí trnu, upnutého svou stopkou v kuželové dutině vřetena. Přípravek se upíná buď třemi, čtyřmi šrouby, nebo třemi upínkami na unášecí desku stroje
K obrábění součástí upnutých mezi hroty se používá většinou pevných trnů s patřičným příslušenstvím. Tvary tohoto upínacího nářadí jsou vyzkoušené, takže nářadí bylo z valné části převzato do ČSN. Obrobek lze upnout také přímo do hrotů zapadajících do středících důlků v čelech obrobku.
Hroty
Mezi hroty se upínají různé součásti z tyčového materiálu (hřídele, čepy atd.), viz obr. 1. Obrobek O je upnut mezi hroty, a to mezi hrotem 1 na straně vřeteníku a hrotem 2 na straně koníku. Otáčení obrobku obstarávají srdce 3 a unášeč 4.
Tento způsob upínání je velmi rychlý a obrobené válcové plochy takto upnuté součásti jsou přesně souosé. Nevýhodou tohoto upnutí je, že obrobek nelze soustružit po celé délce na jedno upnutí (překáží unášecí srdce). Má-li se součást obrobit na obou stranách, je nutno ji přepínat, a tím se práce zpomaluje. Proto takto upínáme Číst dále….. »