Nitridování je postup chemicko-tepelného zpracování, při němž se povrch ocelových předmětů obohacuje dusíkem. Při sycení povrchu dusíkem vznikají v tenké vrstvě tvrdé nitridy, které způsobují velkou tvrdost vrstvy bez dalšího zpracování. Protože nitridy jsou poměrně stálou sloučeninou, je povrchová tvrdost, získaná nitridováním, stálá téměř až do teploty 600 °C.

Nejvhodnější oceli pro nitridování jsou slitinové oceli obsahující chróm, molybden, hliník a vanad. Zvláště přítomnost hliníku podporuje nitridování, protože hliník tvoří s dusíkem velmi tvrdý nitrid. Součásti se před nitridováním zušlechťují. Velmi vhodné je před nitridací obrobené součásti vyžíhat k odstranění vnitřního pnutí. 

NITRIDOVÁNÍ V PLYNNÉM PROSTŘEDÍ

Nejčastěji se využívá k nitridování zvonových pecí, ve kterých se nitriduje atomárním dusíkem získaným z rozloženého čpavku při teplotě 510 až 580 °C. Součásti musí být opracované a povrch nesmí být oduhličen.

Plochy, které nemají být nitridovány se cínují nebo niklují.

Plochy, které mají být nitridoványmusí být zbavené oleje a musejí být kovově čisté.

Při nitridování se kontroluje teplota, doba a stupeň disociace čpavku. Stupeň disociace je množství zplodin rozkladu, tj. dusíku a vodíku v % celkového objemu atmosféry. Do pece se přivádí čpavek v množství potřebném k  dosažení 15 až 30 % disociace. Čím více čpavku se přivádí, tím menší je stupeň disociace a atmosféra je aktivnější. Po uplynutí potřebné doby k nitridování se za stálého přívodu čpavku  po dobu asi 5 až 6 hodin pec pozvolna ochlazujeaž do teploty asi 200 °C. Teprve pak se zastaví přívod čpavku. Nejúčelnější je nitridování po dobu 48 hod. Za tuto dobu se  vytvoří vrstva asi 0,45 mm. Za 72 hod. vznikne vrstva 0,61 mm.

Při tomto typu nitridování se velice mírně zvětšují rozměry. Tvrdost nitridované vrstvy je 1000 až 1200 HV. Tato vrstva se nedá popustit ani vyžíhat. Do nitridační  teploty se tvrdost nemění a proto se používá nitridování na součásti pracující za vyšších teplot.

Takto nitridované součásti mají stříbřitě šedý povrch.

NITRIDOVÁNÍ V SOLNÉ LÁZNI

 hlavní složkou nitridačních solí jsou kyanidy a kyantany. Tyto soli odštěpují dusík ve stavu zrodu. Solné lázně se nejčastěji používají k nitridování nástrojových ocelí. Nástroje se vkládají do roztavené směsi solí teplé 520 až 570 °C, ponechají se v ní 1 až 2 hod., přičemž se na povrchu utvoří nitridační vrstva, tlustá 0,03 až 0,05 mm o tvrdosti až 1100 HV, podle druhu oceli.

Po ukončení vlastního nitridačního procesu se součásti ochladí na vzduchu, nebo u součástí, kde se požaduje zvýšení únavových vlastností se ochlazuje namočením v teplé vodě, aby se dusík udržel v tuhém roztoku. 

Před nitridováním musí být nástroj zakalen a popuštěn. Nitridováním se zlepší trvanlivost nástroje, takže povrch lépe odolává otěru zejména u řezných nástrojů při oddělování třísky a tažných nástrojů při tření o tažený kov.

Nástroje po ostření je možné znovu nitridovat. Více o nitridování nástrojů.