Litinová příruba pro sklíčidla o průměru 80 mm se závitem 22,6 x 2 pro vřetena W 12 soustruhů Schaublin 70. Pojištění příruby na vřeteni je zajištěno zadním stahovacím ocelovým kroužkem.
Mezipříruby 125 mm k redukci čínských konců vřeten ve variantě 100 mm, slouží k upnutí za původní osazení, jež má hodnoty 72 mm průměr osazení a rozteč šroubů M 8 pak 84 mm. Jedná se o mezipříruby čínských vřeten pro sklíčidla TOS 125 mm.
Materiál ocel se zapuštěnými pevnostními šrouby M 8 sloužícími k upevnění celé mezipříruby za konec vřetene. Po doladění osazení na konkrétním stroji, nasazení sklíčidla a jeho vycentrování poté slouží jako upínací prvek celého sklíčidla.
Na obrázku je vidět originální čínské vřeteno ze soustruhu ve variantě výše zmíněného upínání pro základní čínské sklíčidlo 100mm.
Standardní upínání soustruhů řady 300 pro sklíčidlo 80 mm je zde a 100 mm zde .
Dalším realizovaným projektem k samostatném článku, který jsem měl možnost zpracovat, jsou sady výměnných ozubených kol pro soustruhy Schaublin SV 70 a Schaublin 70.
Celkový počet ozubených kol v sadě je 9 ks pro řezání metrických, závitů pro stoupání šroubu nožového suportu 1mm a jsou to tyto hodnoty: 30-40-50-55-60-70-75-80-85 zubů Číst dále….. »
Definice závitu
Mimo uvedené značky se u závitů používá dalšího označení, a to:
a - pro vyjádření vůle mezi vrcholy závitu šroubu a matice,
Ψ - pro označení úhlu stoupání, který se vesměs měří na středním průměru D0,
Vývoj závitových soustav
Vzrůstající spotřeba šroubů při rozvoji strojírenství a dopravy vyvolala potřebu jakéhosi závitového systému, který by umožnil orientaci ve výrobcích dodávaných velmi četnými nově vznikajícími závody a zaručil zejména velkým spotřebitelům alespoň našroubovatelnost jakékoliv matice stejné velikosti na příslušný šroub. Při postupné specializaci závodů bylo výhodnější nakupovat hotové šrouby a matice, jakož i závitořezné nářadí u specializovaných výrobců.
První závitovou soustavu, která byla přijata jako průmyslový standard, vytvořil výrobce nástrojů Whitworth, který stanovil řadu průměrů závitů s příslušným stoupáním a určil též jednotný profil závitu. Na základě jeho práce došlo později k vytvoření dalších závitových soustav. Whitworth použil profilu podle obrázku 1 o vrcholovém úhlu 55°. Tento úhel volil především proto, aby si zajistil dodávku nástrojů na řezání závitů, neboť v té době jedině on znal způsob, jak přesně vytvořit tento úhel. Při volbě zaoblení jádra závitu měl velmi šťastnou ruku, neboť jak bylo pozdějšími pokusy zjištěno, vykazují šrouby s Whitworthovým profilem dobré mechanické vlastnosti. Později byl vytvořen profil podle obrázku 2 s vrcholovou vůlí, který usnadňuje výrobu závitových spojů. Whitworthova závitová soustava se velmi rozšířila, zejména na evropském kontinentě, a to zejména proto, že anglický strojírenský průmysl měl dlouhou dobu monopolní postavení. Whitworthova profilu bylo mimo to použito pro trubkový závit, závit pro armatury atd.
V USA byla zavedena Sellersova závitová soustava, která se od Whitworthovy liší závitovým profilem (obrázek 3) o vrcholovém úhlu 60°‘, který bylo možno snadněji vytvořit než úhel 55°. Proti tomuto profilu je namítáno, že závity méně vzdorují střídavému namáhání než závity s profilem Whitworthovým. Sellersova závitová soustava se stala základem americké normy U. S. Standard.
Další vývoj závitových soustav pro strojírenské výrobky a výrobky jemné mechaniky, optiky a podobných oborů se stále více vzdaloval myšlenky jednotného závitu a vyměnitelnosti dílců zhotovených v různých závodech. Velmi mnoho úsilí bylo vynaloženo na vytváření firemních závitových soustav, které měly jediný účel, a to udržovat závislost spotřebitelů na výrobci a zaručovat stálou dodávku náhradních součástí, a to i takových, které by při důsledném používání jednotného závitu bylo možno nahradit komerčními výrobky nebo levně zhotovit normálními nástroji na řezání závitů.
Některé speciální závitové soustavy byly ovšem vytvořeny z důvodů vojenských proto, aby nepříteli bylo ztíženo použít železnice, dopravních prostředků, lodí, munice, zbraní a podobné kořisti.
Po zavedení metrického systému se projevila zejména ve Francii snaha oprostit se od závislosti na Whitworthově palcovém závitu a v roce 1890 byla vytvořena nová závitová soustava s průměry a stoupáním v milimetrech a s profilem o vrcholovém úhlu 60°. Tato soustava SI s profilem podle obrázku 4, zpracovaná v roce 1898 kongresem v Curychu, se stala základem dnešní soustavy metrických závitů.
Pro speciální účely byly vytvořeny další druhy závitů, a to s různými profily, které lépe vyhovují požadavkům funkce závitového spojení nebo výroby dílců se závity než normální metrický nebo Whitworthův závit.
Profily závitů zavedených a normalizovaných v padesátých letech jsou na následujících obrázcích.
Normalizované označování závitů
a) Druh závitu se označuje písmenem:
M – metrický závit,
W – Whitworthův závit,
G - trubkový závit,
Tr – lichoběžníkový závit symetrický,
S – lichoběžníkový závit nesymetrický (pilový),
Rd – oblý závit,
E – Edisonův závit,
P – pancéřový závit,
Sk – závit pro ochranná skla svítidel,
b) Rozměr závitu se udává číselnou hodnotou jmenovitého průměru závitu D, nebo jmenovitou světlostí trubky (u závitu trubkového). Značka mm se nepíše, je-li D v palcích, pak se připisuje značka“.
c) Stoupání závitů se neudává pouze u normálního metrického, Whitworthova, trubkového, Edisonova, pancéřového a závitu pro ochranná skla. U ostatních závitů je nutno označit též stoupání.
d) Počet chodů se neudává jen u jednoduchého závitu.
e) Závity bez zvláštního označení jsou vždy pravochodé.
Příklady:
metrický závit M 20 řady A : M 20
metrický závit M 20 řady C : M 20 X 1
Whitworthův závit 1″: W 1″
trubkový závit 1″: G 1″
lichoběžníkový závit levý: Tr 16 X 4 levý
oblý závit dvojchodý: Rd 50 X 1/6″ (2 chodý)
f) Uložení závitu: Označení závitu nutno doplnit stupněm přesnosti, druhem uložení nebo délkou zašroubování (dle lícování závitů).
Zvyšování produktivity práce, snižování vlastních nákladů i zlepšování jakosti výrobků vyžaduje vedle splnění jiných předpokladů ve značné míře velké odborné znalosti pracujících. Jen zdatný řemeslník s dobrými odbornými znalostmi může používat, po případě sám vytvářet nové pracovní postupy, nástroje nebo přípravky. Během první Gottwaldovy pětiletky vzniklo na našich závodech mnoho nových pracovních method navržených a uskutečněných dělníky. Mnoho dělníků se stalo úderníky, kteří nejen využívali pracovních method stachanovců, ale sami nad prací přemýšleli, nalézali nové účinnější pracovní methody a používali jich nejen sami, ale prostřednictvím stachanovských škol učili jim ostatní pracovníky závodu. Číst dále….. »