OCELI KONSTRUKČNÍ NELEGOVANÉ

Oceli třídy 10

nelegované konstrukční oceli obvyklých jakostí u kterých není zaručeno chemické složení, mají zaručenu mez pevnosti v tahu R_m, tažnost A, v některých případech i minimální hodnotu meze kluzu R_e.

rozdělení:

•          konstrukční oceli s odstupňovanou pevností (šrouby, nýty, profily)
•          oceli na kolejnice
•          betonářské oceli
•          oceli proti atmosférické korozi (malé množství mědi nebo chromu)

Oceli třídy 11

 nelegované konstrukční oceli obvyklých jakostí které nemají zaručené chemické složení, mimo obsahy fosforu a síry, tzn. že se nehodí pro tepelné zpracování, a proto se používají pouze ve stavech  .0  a  .1 – normalizačně žíháno, je u nich zaručena minimální hodnota meze kluzu R_e.

rozdělení:

•          konstrukční oceli s odstupňovanou pevností
•          automatové oceli (dobrá lámavost třísky)
•          oceli pro hluboké tažení za studena
•          oceli odolné proti stárnutí (zaručený obsah hliníku, Al_RK)
•          oceli na svařované konstrukce (maximální obsah uhlíku 0,25 %)

 

OCELI KONSTRUKČNÍ UHLÍKOVÉ

Oceli třídy 12

Ušlechtilé uhlíkové konstrukční oceli, u kterých je zaručeno kompletní chemické složení, oceli jsou uklidněné.

rozdělení:

•          oceli s odstupňovanou pevností (používané v zušlechtěném stavu)
•          oceli k tažení za studena
•          oceli s nízkým obsahem uhlíku určené k cementování (12 010, 12 020)
•          žáropevné oceli
•          pružinové oceli
•          oceli pro nosná lana (zpracovány podle IRA diagramu těsně nad „nos“ tzv. patentování, k získání velmi jemného perlitu)

 

OCELI KONSTRUKČNÍ SLITINOVÉ NÍZKOLEGOVANÉ

Oceli třídy 13

 Základní legující prvky ocelí třídy 13 jsou mangan a křemík -Mn více jak 1 %, Si více jak 0,5 %

Oceli třídy 14

 Základní legující prvek u těchto ocelí je chrom, který může být v kombinaci s manganem nebo křemíkem, v některých i s hliníkem

Nejpoužívanější stav ocelí je zušlechtěný.

Oceli třídy 15

Základní legující prvek je chrom v kombinaci s molybdenem, wolframem, vanadem, manganem a dalšími.

Oceli třídy 16

Základní legující prvek je nikl v kombinaci s chromem, molybdenem, vanadem, …

Obecně jsou oceli třídy 16 považovány za nejlepší oceli v kombinaci pevnostních charakteristik a houževnatosti.

Mají jedny z největších hodnot prokalitelnosti a oblast používání je situována především do mínusových teplot.

Oceli třídy 17

Do této třídy patří oceli se zvláštními vlastnostmi.

rozdělení:

•          korozivzdorné oceli
•          žáruvzdorné oceli
•          magneticky měkké
•          magneticky tvrdé

 

 Řady ocelí pokračují ocelemi třídy 18 což jsou slinuté karbidy (SK) a dále ocelemi třídy 19 což je samostatná skupina nástrojových ocelí se samostaným dělením.

---

Kalení oceli má největší význam ze všech výkonů tepelného zpracování. Kalením se nazývá ohřev součástí nad teplotu Ac₃ nebo Ac1 u nadetek-toidních ocelí, výdrž na této teplotě a následující rychlé ochlazení.

Mezi kalení patří tyto operace:

• kalení základní
•  kalení termální
•  kalení přerušované
•  kalení izotermické

 

Kalení základní:

Kalení základní se v podstatě ohřev na teplotu vyšší než Ac₃ (Ac1), výdrž na této teplotě a následující ochlazení vzduchem, olejem nebo vodou.

Účelem kalení je dosáhnout zvýšení tvrdosti, tj. dosáhnout tvrdé martensitické struktury nebo bainitické struktury v celém průřezu. Při ohřevu je třeba dbát na nevhodné uložení součástí v peci např. blízko u topných spirál, hořáků nebo elektrod v kelímkových lázních.

Výdrž na teplotě nemá být dlouhá, aby nezhrublo zrno. U velkých průřezů jsou značné rozdíly mezi ochlazováním povrchu a středu součástí. Způsob ochlazování závisí především na druhu kalené oceli.

Je třeba brát ohled i na tvar a veli­kost součástí. U běžných ocelí se tenkostěnné a drobné součásti s výhodou kalí do oleje. Rozměrnější a tvarově jednoduché součásti se kalí do vody. Některé vysoce slitinové oceli, říká se jim také samokalitelné, kalí se na dmychaném vzduchu.

Způsob ponořování kaleného předmětu do ochlazovací lázně ve značné míře ovlivňuje deformace a tvrdost po kalení. Při kalení do vody se musí zamáčení provést rychle a energickým pohybem ve vodě se musí stále roz­bíjet polštář páry, který se kolem předmětu tvoří. Předměty se při kalení do vody, oleje a solných lázní ponořují ve směru podélné osy. Vždy zamáčíme hmotnější stranu předmětu první. Předměty s jednostranně otevřenými du­tinami ponořujeme tak, aby vstup do dutiny byl nahoře a umožňoval odchod páry. Je třeba dbát na to, aby se menší součásti nevázaly do těsných shluků, protože tím se zabrání dokonalému ochlazování vnitřních součástí. Obdobně je tomu např. při kalení součástí v koších.

U vodních kalicích nádrží se nesmí pohyb ochlazovacího prostředí prová­dět stlačeným vzduchem, protože zvyšuje stabilitu parního polštáře.

Kleštinové upínání je určeno pro vřeteno dělící hlavy (děličky). Jedná se o poměrně důležité příslušenství spolu s univerzálními hlavami, které značně rozšiřuje použití výše zmiňované děličky. Originálně se dodávaly ve dvou variantách:

• kleštinové upínání ovládané zezadu (pro průměry 3 až 20 mm po 0,5 mm)
• kleštinové upínání ovládané zepředu (pro průměry 5 až 25 mm po 1 mm)

 

 Vložky obou variant, které se vkládají do morse dutiny děličky mají Morse kužel č.5. Protikusy vedení upínací tyče zapadají buď do ISO 50 na nové hlavě a nebo ME 60 na dělící hlavě starší.

U kleštinového upínání ovládaného zezadu je kleštinová vložka vřetene naražena do dutiny a samotné kleštiny jsou vtahovány závitovou tyčí do vložky.

U kleštinového upínání ovládaného zepředu je do tutiny vtáhnutá dutou tyčí samotná vložka kleštin na jejímž konci je převlečná matice, která tlačí na kleštinu a ta je stahována.

Co se týče broušení nástrojů, tak použití je zcela zřejmé a kleštinové upínání se využívá hlavně při broušení stopkových nástrojů těchto průměru ovšem ne k broušení obvodových břitů (takhle to nefunguje), ale pro broušení čelních a přechodových břitů čelních stopkových fréz nebo drážkovacích fréz. Používám kleštinu taky k upnutí obrácených důlků (středící důlek malé frézy) při broušení nástrojů s hrotem místo středícího důlku mezi hroty , je to velice praktické a rychlé.

Mám obě dvě výše zmiňované  varianty a kleštinové upínání používám také v případě ostření vrtáků na rovné břity, což zmíním v některém z dalších článků.

Dále je praktické využití při broušení nakulato spolu s dělící hlavou, při vnitřním broušení, zarovnávání čel broušením tenkých dlouhých předmětů a nástrojů do maximálního průměru 18 mm.

Maximální průměr 18mm je omezen zadním přesně broušeným otvorem na vtahovacích tyčích obou variant, které jsou také kalené a cementované. Ke kleštinovým upínáním, se dodávala tyč o průměru 18 mm s koncem pro upnutí nástrojů s kuželem Mk1. Proto se také dodávala ke kleštinovému upínání v základním provedení jen kleština 18mm, zbytek byl na objednání.

---

Tento zajímavý přípravek k nástrojové brusce BN 102 má velice všestranné použití v případě úhlového broušení rotačních součástí čelem kotouče a nebo taky kolmých ploch na tyčovém materiálu obvodem kotouče.

Rychloupínač je otočný kolem Číst dále….. »

V současné době je na internetu velice málo informací ohledně materiálů používaných k výrobě nářadí, nástrojů, přípravků, měřidel, atd. co se týče specifikace na určitý druh. Rozhodl jsem se zpracovat následující obsáhlý seznam, ve kterém jsou jednotlivé  materiály označeny normou ČSN. Pokud by snad v seznamu něco chybělo, kontaktujte mne a já to tam rád doplním.

Jednotlivé druhy nástrojů a nářadí jsou přehledně seřazeny abecedně a Číst dále….. »