Projekt kompletní výroby zadního nožového držáku na soustruh Schaublin 102 TO a TL v ruční verzi. Tento šikovný přípravek mě při práci na Schaublinu často chyběl, dlouho jsem na něj neměl čas, nicméně jsem se do toho nakonec dokopal a dotáhl do zdárného konce
Nožový držák je kopie 102-46.090 se skládá ze dvou litinových bloků, kdy spodní má tvar příčného lože aretovaná klínem s axiálním posunem na vrchní desce příčného suportu, na vrchní straně je pak T drážka do které zasahuje čep s otvorem, kterým prochází excentrická hřídel k upnutí vrchní části s nožovým držákem, který je vyroben podle typu 102-46.010, což je základní, výškově stavitelný nožový držák s volným středním čepem s drážkou pro nože 10 x 10 mm.
Nechybí také jemný stavitelný šroub bočního posunu vrchního dílce. Ocelové díly jsou černěné Brunigalem, litinové bloky pasované na sebe a broušené.
Další díl, který mě chyběl do kompletace příslušenství pro nástrojové brusky Deckel S1 byl speciální kryt s kyvným ramenem, do kterého se upíná orovnávací diamant. Na bruskách pro jednobřité nástroje typu Deckel S0 je tento kryt součástí výbavy a vlastně jedinný prvek pro čelní orovnání kotouče.
Protože Deckel S1 má výměnné kryty s konzolí, dodával se k bruskám speciální kryt s válcovým trnem osazovaný místo konzolového držáku krytů. Tyto brusky se nesčetněkrát kopírovali a dělali se také u nás. Mně se podařilo sehnat kryt kotouče z jednoho takového českého klonu S0 a orovnávací kryt jsem si vyrobil sám tak, aby se co nejvíce podobal originálu.
Něco málo z výroby, mechanismus vyčištěn, namazán a načerněn a mohlo to jít do šuplíku.
Stroj Deckel G0 (nula), je menší stolní verze populární rytecké gravírovací frézky Deckel G1L. Těchto strojů se vyrobilo velmi málo a tento konkrétní model je již druhá verze předválečného Deckela G0, který se vyznačoval kruhovým sloupem a kruhovým podstavcem.
Vrchní rameno, stůl pro šablony, vřeteno, stejně tak rozsahy pohybů, jsou identické s modelem G1L, liší se jen velikostí stolu a možností umístění jako stolní verze což je mnohdy výhodné zvláště v malých dílnách, kde je předpoklad plného využití prostoru pod strojem především pro nářadí.
Stroj se mi podařilo sehnat náhodou a momentálně čeká v patinovacím oddělení na důkladnou péči a uvedení do života, ke stroji jsem dostal obrovské množství příslušenství, včetně rotačních šablon, reverzů, krasopísma, 3D písem, nástrojů, přípravků. Byl jsem párkrát požádán, abych uváděl u strojů také předrenovační stav, tak takhle činím, než se dostanu k samotné renovaci.
Přesný, tuhý a kompaktní dvouose naklápěný otočný stůl z produkce Friedrich Deckel, který se dodával od roku 1972, jako volitelné příslušenství k frézkám řady Deckel FP 1 a Deckel FP 2 s označením modelu 2037. Stůl se vyznačuje kvalitním zpracováním, šnekovým převodem poháněnými dvěma osami, kdy je schopna obsluha poměrně přesně nastavit požadovaný úhel pro následné obrábění bez zdlouhavého doklepávání.
Průměr otočného stolu je pak klasických 380mm s drážkami T12, s poměrem 1:90, stejně jako běžného otočného stolu montovaného na stůl modelové řady 6017, samotný šnek rotace pak obsahuje již kombinaci stavitelného úhlového nonia pro odečítání nepravidelných úhlů a výměnného dírkového kotouče pro nepřímé dělení. Kombinace těchto dvou věcí pak je vylepšením oproti klasické vertikální děličce, kde nonius úhlového dělení a dírkový kotouč bylo nutné přehazovat. Dělení po 1´.
Šnek náhonu jde jednoduše vyřadit, a na spodní straně stolu se nachází aretační pole s kuželovými drážkami a 24 zuby na obvodu. Průchozí otvor 41 mm s dorazovým osazením o průměru 63 mm k montáži výměnných přírub s univerzálními hlavami a vložky pro standardní kleštinové upínání Deckel. Dopředu a dozadu je naklopení v rozsahu 15° a doleva, doprava 45°.
V případě užití stolu pro modely frézek FP1 je pak ideální v kombinaci s rychloběžnou hlavou s proslouženým trámem, tak, jak mám osazeno na výše uvedených fotkách. V zásadě se dá stůl používat v horizontální poloze pořád (mám tak osazeno nastálo) bonusem je potom možnost obrábění ve všech polohách.
Tohle byl můj hodně velký projekt na který jsem se vysloveně těšil, protože příruby kotoučů jsem řešil na jiných mých bruskách jako je BN 102 a BN 101 tak jsem věděl, že jich budu potřebovat opravu hodně. Přestože používám na broušení nástrojů převážně CBN a diamantové kotouče, pojal sem potřebu využít množství keramických kotoučů do průměru 10o mm, které jsem za léta nastřádal. Mých 10ks přírub k Deckel S1 bylo v tomto případě zoufale málo, v konfiguraci základních tří druhů přírub jsou také příruba kleštinová a příruby pro kotouče s průměrem otvorů 10 a 13mm. Hrubým odhadem jsem dospěl k číslu 50, kdy jsem vyráběl cca 15 ks z každé velikosti. Kotouče jsou pak nasazeny na přírubách nastálo a pečlivě orovnány, jakoukoli přírubu s kotoučem mohu kombinovat na obě brusky.
Technologie výroby se liší oproti přírubám na trnové brusky, kdy trn tvoří samotné prodloužení a na něj je následně nasazena příruba určité velikosti spolu s kotoučem. U Deckel S1 tvoří příruba také samotné prodloužení, brusné vřeteno má krátký vnější kužel o kuželovitosti 1:5 na kterém je navíc Woodruffovo pero, které zajišťuje snadné sešroubování a našroubování příruby z kuželu, jelikož matice vtahující přírubu je nastálo na vřeteni, nedochází tak k prokluzu a ničení samotného kužele vřetene. O toto pero je výroba složitější, neboť je důležité na samotném vnitřním kuželu obrazit drážku 3 mm. Upínací závit je M 27 x 1,5 pravý, závit pro matice samotného upnutí kuželů pak M 20 x 1,5 L, na některých originálních se vyskytuje také M 20 x 1 pravý ale i levý, protože je ale bruska převážně“pravostranná“ nehodlal jsem se výrobou pravých závitů k upnutí kotoučů zabývat, podložka zajistí i při variantním otáčení kotouče proti směru hodinových ručiček nesešroubování upínací matice kotouče.
Důležitou částí je potom podložka s vnitřním perem, kterou jsem si nechal napálit s plechu 2 mm i když originální podložky byly stříhané s prolisem. Při nasazování brusného kotouče na jakoukoli přírubu je důležité podložit kotouč silnějším kartonem a utáhnout, dále nechat přírubu s kotouče den až dva a pak přetáhnout, až potom je možné kotouč orovnávat. Papírová podložka totiž povolí tlakem povolí a matice se uvolní, ten den je dostatečně dlouhá doba na povolení papírové podložky, matice zcela jistě ještě „půjde“ ke kotouči.
Příruby jsou ocelové, kompletně broušené nakulato z důvodu omezení házivosti na konci, které by mělo být pod 0,02. I když samotný keramický kotouč se orovnává, tak není žádoucí aby samotná příruba, která se chová jako prosloužení vřetene jakkoli navíc kmitala.
Příruby, matice i podložky jsou na závěr černěny Brunigalem. K maticím jsem vyrobil také čelní upínací klíč, který mě také chyběl. U přírub o délce 75 mm jsem nafotil cca postup výroby, včetně kontrolního soustružení přesného kužele po nastavení pákového suportu na soustruhu Schaublin 102TO, kdy je potřeba vysoustružit kontrolní kužel po ustavení suportu na kužel 1:5. Finta je následující: břit nože ustavený na přesnou výšku osy rotace se přesune na zadní část kontrolního špalíku a pustí se obrácené otáčky, nožem se vysoustruží kužel a válec s kuželem pak upne do sinového pravítka ke kontrole kuželovitosti, ideální dělat v kleštinách.
Kotouče s přírubami mám osazeny nad hlavou do speciálních držáků, které jsem vytvořil 3D tiskem, držák jsem namodeloval tak, aby vyplnil vnitřní upínací kužel příruby a procházel jím otvor pro našroubování na strop, tiskem je také vytvořen vnitřní upínací závit m 27 x 1,5. Sundání kotouče je otázkou vteřiny a nikde to nepřekáží. K velmi tenkým kotoučům jsem navíc vyrobil distanční vložky o větším průměru než je osazení na přírubě.