Nitridování je postup chemicko-tepelného zpracování, při němž se povrch ocelových předmětů obohacuje dusíkem. Při sycení povrchu dusíkem vznikají v tenké vrstvě tvrdé nitridy, které způsobují velkou tvrdost vrstvy bez dalšího zpracování. Protože nitridy jsou poměrně stálou sloučeninou, je povrchová tvrdost, získaná nitridováním, stálá téměř až do teploty 600 °C.

Nejvhodnější oceli pro nitridování jsou slitinové oceli obsahující chróm, molybden, hliník a vanad. Zvláště přítomnost hliníku podporuje nitridování, protože hliník tvoří s dusíkem velmi tvrdý nitrid. Součásti se před nitridováním zušlechťují. Velmi vhodné je před nitridací obrobené součásti vyžíhat k odstranění vnitřního pnutí. 

---

NITRIDOVÁNÍ V PLYNNÉM PROSTŘEDÍ

Nejčastěji se využívá k nitridování zvonových pecí, ve kterých se nitriduje atomárním dusíkem získaným z rozloženého čpavku při teplotě 510 až 580 °C. Součásti musí být opracované a povrch nesmí být oduhličen.

Plochy, které nemají být nitridovány se cínují nebo niklují.

Plochy, které mají být nitridoványmusí být zbavené oleje a musejí být kovově čisté.

Při nitridování se kontroluje teplota, doba a stupeň disociace čpavku. Stupeň disociace je množství zplodin rozkladu, tj. dusíku a vodíku v % celkového objemu atmosféry. Do pece se přivádí čpavek v množství potřebném k  dosažení 15 až 30 % disociace. Čím více čpavku se přivádí, tím menší je stupeň disociace a atmosféra je aktivnější. Po uplynutí potřebné doby k nitridování se za stálého přívodu čpavku  po dobu asi 5 až 6 hodin pec pozvolna ochlazujeaž do teploty asi 200 °C. Teprve pak se zastaví přívod čpavku. Nejúčelnější je nitridování po dobu 48 hod. Za tuto dobu se  vytvoří vrstva asi 0,45 mm. Za 72 hod. vznikne vrstva 0,61 mm.

Při tomto typu nitridování se velice mírně zvětšují rozměry. Tvrdost nitridované vrstvy je 1000 až 1200 HV. Tato vrstva se nedá popustit ani vyžíhat. Do nitridační  teploty se tvrdost nemění a proto se používá nitridování na součásti pracující za vyšších teplot.

Takto nitridované součásti mají stříbřitě šedý povrch.

NITRIDOVÁNÍ V SOLNÉ LÁZNI

 hlavní složkou nitridačních solí jsou kyanidy a kyantany. Tyto soli odštěpují dusík ve stavu zrodu. Solné lázně se nejčastěji používají k nitridování nástrojových ocelí. Nástroje se vkládají do roztavené směsi solí teplé 520 až 570 °C, ponechají se v ní 1 až 2 hod., přičemž se na povrchu utvoří nitridační vrstva, tlustá 0,03 až 0,05 mm o tvrdosti až 1100 HV, podle druhu oceli.

Po ukončení vlastního nitridačního procesu se součásti ochladí na vzduchu, nebo u součástí, kde se požaduje zvýšení únavových vlastností se ochlazuje namočením v teplé vodě, aby se dusík udržel v tuhém roztoku. 

Před nitridováním musí být nástroj zakalen a popuštěn. Nitridováním se zlepší trvanlivost nástroje, takže povrch lépe odolává otěru zejména u řezných nástrojů při oddělování třísky a tažných nástrojů při tření o tažený kov.

Nástroje po ostření je možné znovu nitridovat. Více o nitridování nástrojů.  

---

Tento článek navazuje tak trochu na starší povídání o ostření tvarové kotoučové frézy v hrotech. V něm bylo popsáno ostření sadové modulové kotoučové podsoustružené frézy na výrobu ozubených kol dělícím způsobem a to nasazenou na frézovacím trnu a v konících  nástrojové brusky BN 101.

Princip ostření čel u kotoučových fréz na trnu a v hrotech je tedy obdobný jako ve výše uvedeném článku jen v případě, že kotoučová fréza má zuby přímé, rovnoběžné ke své ose.

Číst dále….. »

 

Úvodem musím poznamenat, že broušení kotoučových fréz je víceméně shodné s broušením obvodových břitů válcových fréz s tím rozdílem, že některé kotoučové frézy mají zuby přímé, které se u fréz válcových prakticky nevyskytují.

Dále bych rozdělil kotoučové frézy na tři druhy od kterých se bude odvíjet následný typ ostření buď na čele a nebo na hřbetu břitu podle toho co je praktičtější. Kotoučové frézy se vyskytují ve variantě s přímými břity, s šikmými břity nebo se střídavě šikmými břity.

Na obrázcích níže jsou různé varianty kotoučových celistvých fréz vyjma kotoučových fréz se vsazenými výměnnými zuby, které se píše dají řadit do frézovacích hlav. Z detailních pohledů je zřejmé, že postup ostření se bude lišit druh od druhu také v závislosti na tom o jaký typ břitu se jedná, zdali frézovaný nebo podsoustružený.

---

Kotoučovou frézu s přímými břity a kuželovitě broušenými boky je možné brousit na čelech až do odbroušení zábřitu, potom je opět nutné broušení na hřbetě a vytvoření zábřitu. Brousit na hřbetech můžeme bez opěry např. přímo v děličce.

 

Kotoučovou frézu se střídavě šikmým ozubením Číst dále….. »

Kotoučovými frézami se vyrábějí drážky a prohloubení obdélníkového profilu, u kterých se musí šířka dodržet v úzkých, často setinových mezích. Velký vliv na  šířku drážky má nejen samotná šíře frézy ale především házivost trnu, dutiny, či vřetene stroje.

Nejjednodušší kotoučové frézy jsou vyrobeny jako krátké válcové frézy, jejichž boky jsou kuželovitě vybroušeny toto platí všeobecně také o kotoučových pilách na kov o kterých se zmíním v některém z dalším článku.

 Odostřením zábřitu  a  se šířka frézy zmenšuje a úhel nastavení vedlejšího ostří nesmí být proto menší než asi 30’ až 1° se zřetelem na dovolené zúžení frézy.

Kotoučové frézy se střídavě šikmými břity pracují stejnoměrněji a tříska se působením sklonu zubu odvádí od boku obráběné drážky. Z nákresu je opět jasně zřetelné kuželovité vybroušení boků zubů.

Dělené kotoučové frézy mají rozpěrný kroužek, kterým se upravuje šířka výsledné obráběné drážky po přeostření frézy.

---

Tento šikovný přípravek na broušení čel podsoustružených fréz a nebo čel kotoučových fréz je docela dobrým pomocníkem. Dají se s ním při troše šikovnosti brousit také pilové kotouče na které je ovšem primárně určena bruska BP 2. 

Konkrétní kus na fotkách není originálně k brusce BN 102, ale pochází z velmi podobné polské nástrojové brusky NUA 25. Používám jej ale také na nástrojové brusce BN 102.  Číst dále….. »