Takhle nějak se opravují strojní výstružníky, respektive jejich řezné kužely, kdy po několikerém přebroušení řezného kužele dojde k jeho zvětšení na délku větší než dle geometrie břitu výstružníků. Tento způsob je vhodný právě u nástroje se středícím důlkem, kdy je velmi důležité tento středící důlek na čele zachovat. Můžeme takto opravit též vylomený či vyštípnutý břit na řezném kuželu l1. U nástrčných výstružníků se pochopitelně odbrušuje celé čelo.

Jelikož délka kalibrovací části l2 bývá poměrně velká není tato úprava větším problémem. Na obrázcích jsou takto opravené strojní výstružníky 20 H7 a 25 H7, kdy je vidět nakulato odbroušená přední strana nástroje se zachováním středícího důlku a nový základní řezný kužel prozatím bez zábřitu.

 

---

 

Tento docela důležitý díl, který čas od času udělám, má oproti původnímu dvojkolu, které se k soustruhům MN80 dodávaly navíc vypouzdřený otvor kluznou bronzí, která je tam nalisovaná pod obrovským tlakem.

 

 

 

 

Výroba tohoto prcka, ač se to nezdá je poměrně složitá a otvor se musí během několika po sobě jdoucích operací několikrát vystružovat. Ozubení je pochopitelně velice přesně odvaleno a zvolená technologie výroby zajišťuje nulovou házivost věnců kol vůči sobě. Vše broušeno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---

 

 

Taková malá zakázečka, která by nestála ani za řeč, ale proč se o ní zmiňuji? V případě kopírování původního vymezovacího klínu je výroba snadná, tady bylo ovšem potřeba klín vyrobit zcela nový bez možnosti změřit si ten původní. Jak jsem měl možnost zjistit a velice mne to udivilo, na několika suportech, které jsem kvůli tomu proměřoval byly rozdílné úhly těchto vymezovacích klínů !

Základním problémem je tedy zjištění daného úhlu vymezovacího klínu u konkrétního suportu pokud původní vymezovací klín zcela chybí. Možná to bude někoho zajímat a tak to popíšu a vyfotím.

 

 

 

 

 

Jak tedy na to? Nejprve je potřeba za pomoci sinusového pravítka a koncových základních měrek změřit úhel šikminy daného suportu. Sinusové pravítko 100mm se vloží do mezery suportu a založí vhodnou měrkou na jedné, té širší straně v mém případě tam vlezla měrka 4mm, do zbylé štěrbiny se vkládáním složených měrek nic nezjišťuje, ale pouze se rozpírá druhý konec sinového pravítka tak, aby  byl bez vůle. V mém případě tam vlezla složená hodnota 3,164mm (měrky 1mm+1,16mm+1,004mm). V podstatě mě ani velikost úhlu nemusí zajímat, protože na těchto dvou hodnotách 4 a 3,164 mm kterými podložím sinové pravítko na kterém bude ležet obrobek při výrobě tu šikminu klínu vyrobím.

 

 

 

 

 

Na další fotografii je vidět zaškrabání klínu.

 

 

 

 

 

---

 

V případě použití dělícího kotouče u staršího typu dělící hlavy (v článku na obrázcích je vyfocen základní dělící kotouč 24 dílů) je poměrně složitá manipulace s originální zarážkou dělícího kotouče, která kuželovým trnem zapadá přes pružinu do drážek dělícího kotouče. Manipulace s ní je poměrně nešikovná, jelikož jsou potřeba k otáčení dvě ruce, jedna, která točí s vřetenem a druhá která musí zvednout kuželový trn.

 

 

 

 

Malou fintu, jak si uvolnit jednu ruku, kterou tak můžeme bez přestání držet na podélném posuvu jsem vyfotil do tohoto článku. Je to opravdu velice pohodlný způsob, jak si ulehčit broušení pomocí dělícího kotouče v dělící hlavě, když už ho mermomocí chceme využít. Jasně, je to velmi rychlý způsob, jak brousit čelní břity stopkových nebo nástrčných fréz . Zejména potom fréz s malým počtem zubů.

Trik spočívá ve využití univerzální podpěry umístěné na dělícím přístroji, která plní funkci dorazu, přitom se samočině odklápí při otáčení „volným“ směrem. Směr otáčení můžeme pochopitelně volit podle toho, na jakou strnu univerzální podpěru otočíme, je to pouze na zvyku.

 

 

 

 

Další  veliká výhoda tohoto způsobu je to, že můžeme díky výsuvu univerzální podpěry velmi přesně nastavit naklopení čelního břitu vůči rovině broušení.

Jako velmi důležité považuji co nejmenší, takřka minimální vyložení ramen univerzální podpěry kvůli možnému pružení. Pokud je toto vyložení minimální, tak je doraz dělícího kotouče na palec univerzální podpěry opravdu tvrdý a pevný.

 

 

 

 

Díky výklopnému palci univerzální podpěry získáme tedy jakousi řechtačku volnou ve směru otáčení s pevným dorazem na jednu plochu dělící drážky. Rychlé, přesné, elegantní řešení o hodně lepší jak originální zarážka děličky. S touto tzv. řechtačkou je radost pracovat, ostatně jak to funguje je poměrně jasné z fotografií.

 

 

 

 

 

V souvislosti s tímto článkem bych chtěl upozornit na jednu velice důležitou zásadu přímkového broušení čelních břitů stopkových fréz malých průměrů. Jakmile budu mít více času, tak to zpracuji i s fototutoriálem krok za krokem. není to sice zas až tak veledůležitá věc, ovšem u jednoho typu fréz zcela zásadní.

 

---

 

Trny rozpínané šroubem a kuličkou letmé

Nejjednodušší rozpínací trn, u něhož se upínací část rozpíná šroubem, je zná­zorněn na obr. 1. Tato upínací část trnu je rozříznuta a provrtána, aby lépe pru­žila. K rozpínání trnu, a tím i upnutí obrobku obstarává šroub s vnitřním šestihranem. Trnů této konstrukce se používá tehdy, je-li díra v obrobku (upínací základna) kalibrována a nemusí-li být hotový obrobek příliš přesný.

 

 

Jiný způsob rozpínání trnů, hlavně menších průměrů, je ocelovou kuličkou, viz. obr. 2. Těleso 1 trnu se upíná buď v universálním sklíčidle, nebo v ku­želové dutině ve vřetenu obráběcího stroje. Těleso 1 má stupňové vrtání, vrtání men­šího průměru (přesnosti H7), v němž jsou smykově uloženy kuličky 4 a 5, je za­končeno kuželovým dnem s vrcholovým úhlem 90°. Upínací čep trnu je jednou nebo dvakrát rozříznut. Mezi kuličkami je smykově uložen krátký válcový čípek 2. Ob­robek se upíná tlakem Číst dále….. »