Originální koník, který byl k soustruhu Schaublin, byl jednoduše řečeno v dezolátním stavu, někdo se na něm podepsal opravdu hovadským způsobem, zejména pinola byla zcela nepoužitelná. Původní kuželový otvor, který nedělal Schaublin normalizovaný, ale používal svůj druh kužele s kuželovitostí 2 °, byl neodborným způsobem dotvořen do jakéhosi kvazi Mk2. Přední část někdo ladil navíc v soustruhu, tudíž celá pinola byla pro mne víceméně nepoužitelná.
Koník samotný a jeho osa byla mnohaletým používáním takřka o 1mm pod osou vřetene a také vůle na loži byly tragické, průměr pinoly byl 25,7mm a otvor v tělese 26,2. Koník jsem dělal úplně naposledy, protože jsem si ještě během GO vyrobil úplně nový stavitelný koník, nicméně vyhodit jsem jej nechtěl, akorát jsem na to neměl po dodělání GO celého soustruhu čas a ani náladu.
Rozebrání kusu nečinilo žádné potíže, stažení spodního a vrchního dílu je pomocí excentrických matic a stahovacích čepů, ostatně jako na celém soustruhu.
Výsuv pinoly je řešen maticí pevně spojenou s tělesem koníka a pinolou, jež se pohybuje zároveň se šroubem a ručním kolem.
Novou pinolu řešil jsem obdobným způsobem jako u tohoto projektu, s tím rozdílem, že její průměr byl tentokrát 28mm namísto 30 mm a kužel byl použit Mk2. průměrem 28 mm jsem zároveň eliminoval onen nepříjemný fakt již výše uvedený a tím byla rozdílná osová výška původní pinoly a vřetene. Těleso bylo upnuto na stůl frézky a ustaveno tak, aby vyvrtávací tyč o průměru 28 mm vytvořila jednak nový otvor namísto původního a také sjetím stolu frézky posunula osu nového vývrtu o zhruba 1,2 mm výše. tímto způsobem jsem si vytvořil dostatečnou rezervu pro výškové doladění osy pinoly po kompletaci koníka zbroušením dosedací spodní části.
Opět jsem byl nucen vyrobit jednoduchou vyvrtávací tyč na daný průměr a převrtat původní otvor v tělese koníku, tuto operaci jsem provedl nadvakrát z důvodu rozdílných hodnot úběru třísky tak aby při konečném vyvrtání byla tříska rovnoměrná a povrch tak kruhový.
Samotné litinové těleso není moc hmotné, navíc je odlitek dutý a tak není mnoho materiálu na odebírání, řekl bych, že těch 28mm je tak akorát na hraně. Tohle byl taky důvod, proč bylo těleso upnuto do svěráku, měl jsem obavy, aby při utažení upínkami přímo na stůl frézky nedošlo k deformaci kruhového otvoru při vyvrtávání.
Pinolu jsem tentokrát negravíroval, ale nechal označit laserem, je to poměrně rychlé a levné, nicméně laser sice povrch nataví, ale materiál v podstatě nikam neodebere, tento se musí odstranit odbroušením, po kterém ten výsledný popis není až tak výrazný. Na následujícím obrázku je tak jak vyjede po značení.
Koníka jsem následně sestavil společně s vloženou pinolou a chytil opět „na otvor“, kterým jsem pomocí prisma kostek a úhelníků zajistil přesné ustavení osy pinoly v horizontální a vertikální ose.
Na následujícím obrázku je spodní díl koníku po aplikaci brusného kotouče, jelikož bylo nutné snížit výšku kvůli „stažení“ stříšek dosedajících na lože směrem ke středu, byl přídavek pro doobrobení tak akorát. Spodní díl byl opět „dobroušen“ na barvu přímo na lože soustruhu. Dovolím si malou vsuvku, ale tento typ středění vřeteníku a koníka je velmi nešťastný, výrobně nesmírně složitý a zdlouhavý oproti loži klasického provedení se stříškou a plochou.
Zapomněl jsem dodat, že při broušení výšky osy pinoly jsem byl nucen oměřit skutečnou výšku osy vřetene a na tu brousit následně výšku osy koníka, tuto výšku jsem nastavil na příložném úchylkoměru upínaném mezi broušením přímo na magnet brusky. Tímto způsobem jsem byl schopen poměrně přesně určit zbývající přídavek na broušení. Výšku pinoly jsem potom po ukončení broušení nechal na +0,01 mm s tím, že jsem počítal s dodatečným škrabáním. Dále jsem tento rozdíl nedoměřoval. Rovinnost osy pinoly vůči zaškrabané základně po zaškrabání byla pod 0,005 mm.
Následovalo nezbytné kytování a broušení litinových odlitků.
Pinolu jsem opět vyrobil z kalené vodící tyče, tentokrát o průměru 28mm, kužel Mk2, koncový závit pro ložisko šroubu je M 25×1. Postup výroby byl prakticky stejný jak u výroby této pinoly jen s tím rozdílem, že stupnice a čísla jsou pálená laserem.
Následovalo pochopitelně vyfrézování podélné drážky pro matici posuvového šroubu do již vyvrtané pinoly 8 mm TK frézou a následné sestavení do konečné podoby tak, aby bylo možné změřit vzdálenost od čela pinoly po konec šroubu a doplnit pinolu o vytláčecí čep Mk kuželů.
Koncepce vyrážecího čepu nástrojů je klasická s drážkou pro vytláčení jednak nástrojů s unašečem a také pro vytlačení nástrojů bez unašeče. Čep je zajištěn ve frézované drážce pinoly červíkem a je axiálně posuvný tak, aby bylo bez problémů možno narazit nástroj do dutiny pinoly a při zpětném posuvu pinoly zpět aby bronzová matice na něj působila osovou silou a nástroj tak vytlačila z dutiny.
Výškově i směrově jsem měl osu koníka doladěnou broušením spodní styčné části s ložem, takže následovalo jen vyrovnání vyosení stranového, za pomoci kontrolního trnu a úchylkoměru. vůči posuvu hlavního suportu.
Rozborka-GO Schaublin SV 102 VM
Hlavní suport-GO Schaublin SV 102 VM
Vrchní suporty-GO Schaublin SV 102 VM
Lože-GO Schaublin SV 102 VM
Převodovka-GO Schaublin SV 102 VM
Vřeteník-GO Schaublin SV 102 VM
Suportová skříň-GO Schaublin SV 102 VM
Kytování a lak-GO Schaublin SV 102 VM
Sestavení-GO Schaublin SV 102 VM
Přečtěte si také :
Před samotnou opravou bylo třeba rozebrat celý soustruh na jednotlivé skupiny stroje jako podsta ...
Další projekt pro vřeteno soustruhu Schaublin SV 102VM typu W20. Litinová unášecí deska s ocel ...
Tak tohle jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít, vyrobit si nějaké ty lícní desky pro můj nový s ...
Další z mých počinů pro můj momentálně pomalu generálkovaný Schaublin SV 102VM, jsou příruby skl ...
Výkresový náhradní díl matice šroubu příčného posuvu k soustruhu MN 80 v originální litinové náh ...