předchozí…….Schaublin 102VM- přesný dvouosý stavitelný koník-část 1.

V dalším dílu článku bylo provedeno dokončení odlehčení spodního dílu koníka

 

 

 

Polotovar pro výsledný úhel jsem ustavil na dvou sinusových pravítkách nezávislých na sebe ze dvou stran, přičemž v tomto případě je nutné úchylkoměrem vyrovnat příčný směr abychom se dostali i před výsledným broušením na kolmici šikmé a svislé plochy spodního dílu.

 

 

 

 

 

 

Následovalo broušení na už přesném sinusovém permanentním magnetu o kterém jsem psal v tomto článku a který se v tomto případě ukázal jako nejvýhodnější pomůcka. Na dalších fotografiích je opět ukázkové ustavení obrobku na magnetu včetně stranového a směrového zajištění proti pohybu, využity jsou především základní pomůcky jako dvoušroubové svěrky a úhelníky. Mnou zvolený úhel 8° je již na magnetu nastaven a dále jsem s nastavením nehýbal, neboť stejně tak bude v této pozici broušen i vrchní díl. Tímto postupem, za předpokladu rovinného broušení mezidesky, docílíme absolutní rovnoběžnosti spodního a vrchního dílu (dosedací roviny lože a osy pinoly).

 

 

 

Po obroušení úhlu následovalo vyvrtání spojovacích otvorů pro stahovací čepy mezidesky a spodního dílu a vytvoření drážky bočního posuvu koníka. Za tímto účelem jsem si vyčůraně ustavil úhlovou desku, na které jsem vyvrtal otvory a vyfrézoval drážku, přímo na magnetce pomocí sinusového pravítka na úhel 8°. Stupnice na úhlové desce se nemůže brát vážně, je to spíše parodie na skutečný úhloměr,slouží proto jen pro hrubé odměření požadovaného úhlu.

 

Po vyvrtání otvorů pro spojovací čepy byl spodní díl prakticky hotov. Mohl jsem jej usadit na lože spolu s mezideskou a pustit se do výroby vrchního dílu koníka.

 

 

 

 

Vrchní díl

Výrobu vrchního dílu jsem začal samozřejmě již obroušeným a zaúhlovaným polotovarem, do kterého jsem vyvrtal opět otvory pro stahovací čepy, vrchního dílu a mezidesky , dále otvor pro aretaci pinoly a v neposlední řadě také hrubý otvor pro pinolu o průměru cca 28,5 mm, který nebyl nikterak přesný, vrtal jsem na vrtačce oboustranně.

 

Na frézce jsem dokončil hlavní tvar vrchního dílu.

 

 

 

Následovalo ustavení vrchního dílu koníku do svěráku horizontální frézky, kterou jsem upravil na provirozní vyvrtávačku takovým způsobem, aby příčný posuv co nejpřesněji šel s broušenou vrchní a zároveň boční stranou litinového dílu. To přesné ustavení nemusí být zas tak moc přesné, jelikož vrchní část a stajně tak spodní má přídavek na zrovnoběžnění konečného vyvrtaného otvoru vůči těmto plochám, následně ukážu jak na to.

 

Vyvrtávací tyč je velice jednoduchá, v hrotech obrobené konce hrubé tyče o průměru 25mm. Do jejího středu je vyvrtán otvor, ve kterém je tvrdokovový nožík zajištěný šroubem. Otvory na koncích slouží k ustavení do hrotů nástrojové brusky k nastavení nože na požadovaný průměr. Po prvním vyvrtání slabé třísky jsem otvor přesně změřil a o rozdíl do průměru 30mm jsem nůž v hrotech vysunul. Tímto způsobem jsem vyrobil otvor 30H6 v celé délce polotovaru vrchního dílu. Pinola šla velmi ztuha nasunout.

 

 

 

Otvor pro pinolu jsem v konečné fázi vyhonoval na průměr přímo pro použitou pinolu na opravdu minimální vůli, Této oparaci je třeba věnovat zvláštní péči aby bylo dosaženo hladkého chodu ale zároveň nulových stranových výchylek při bočním tlaku na pinolu, Zde hraje délka pinoly i samotného těla vzhledem k plánovanému výsuvu pozitivní roli.

Nyní už jak  jsem dosáhl opětovné rovnoběžnosti osy pinoly a vrchní referenční strany koníku. Jakým způsobem (v jakých úchylkách) byl otvor vůči mnou naměřeným plochám při upínání na frézku mne v tuto chvíli nezajímalo, ale budiž, bylo to v rozdílu přední a zadní strana 0,03mm.

Polotovar jsem upnul „za otvor“ , do hotového otvoru pro pinolu jsem nasadil identické kalibry 30 H7, které jsem za koncové části posadil do přesných V kostek, boční stranu jsem potom fixoval na přesný úhelník, tento n fotce nejde vidět, ale drží jej dvoušroubová svěrka. Touto operací jsem si vytvořil referenční plochu rovnoběžnou s již hotovým otvorem pro pinolu. Tuto plochu jsem následně na magnetce obrousil.

 

Změřené rozdíly vrchní strany vůči vyvrtanému otvoru za pomocí vyvrtávací tyče po ustavení na otvoru.

 

 

 

Následovalo závěrečné obroušení vrchní strany vrchního dílu, za kterou bude následně po odhrubování úhlové plochy upnut vrchní díl na sinusový magnet.

 

Stejným způsobem byla obroušena také boční plocha a na závěr byly srovnány do rovnoběžnosti také protiplochy z druhé strany.

 

 

 

Další operací byla výroba průhledového otvoru pro stupnici pinoly spolu se sedlem pro lupu.

 

 

 

Závěrečnou operací bylo odhrubování úhlové plochy stejným způsobem jako na spodním dílu, tedy ve svěráku na dvou na sobě nezávislých sinusových pravítkách, ustavení na zaaretovaný sinusový magnet a obroušení této plochy.

 

 

 

 

 

Dále, obdobně jako u spodního dílu, byly vytvořeny otvory pro stahovací čepy vrchního dílu a mezidesky.

 

zpět…..Schaublin 102VM- přesný dvouosý stavitelný koník-část 1.

pokračování…….. Schaublin 102VM- přesný dvouosý stavitelný koník-část 3.

---