Chemicko-tepelné zpracování povrchu nástrojů má pro pro­dloužení jejich životnosti velký význam. Využívá se ke zvýšení po­vrchové tvrdosti nástrojů, aby lépe vzdorovaly otěru a opotřebení, někdy i proti účinkům, zvýšené teploty. Chemicko-tepelné zpracování nástrojů může probíhat buď v prostředí tuhém, kapalném, nebo plyn­ném. Základem pochodu je změna chemického složení povrchových vrstev nástrojů a tím i jejich vlastností. Chemické složení povrchu ná­strojů se mění při styku s aktivním prostředím schopným předávat do povrchových vrstev nástrojů některé požadované prvky, např. dusík, uhlík, síru, ale i chróm, bór nebo titan apod.

Charakteristickým znakem chemicko tepelného zpracování ná­strojů je ohřev v prostředí schopném předávat atomy požadovaných prvků a obohacovat jimi povrch zpracovávaných nástrojů. Takto vzniklé povrchové vrstvy jsou velmi stejnoměrné a přestože jsou po­měrně tenké, zvyšují podstatně jakost i životnost nástrojů.

Procesy chemicko-tepelné úpravy povrchů nástrojů jsou:

Nitridování povrchu nástrojů

Sulfonitridování

Nitrocementování

Nauhličování

Difúzní chromování

Bórování

Titanování

Úprava povrchu nástrojů vodní párou

Další způsoby úpravy povrchu nástrojů, teflonování a MoS2